Od
svého vzniku se Opava řídila magdeburským
právem a právní naučení brala ve
Vratislavi. Byla opevněným městem a v raném období
ji tvořilo okolo 65 měšťanských domů a zřejmě i
židovská osada.
V
roce 1216 je připomínám již kostel v místě
pozdějšího farního kostela P. Marie,
vystaveného v duchu slezské gotiky ve 3. čtvrtině 14.
Století .
Z
roku 1269 pochází první zmínka o
opavské mincovně. Je připomínán mincmistr Hennig.
Po reformě Václava II. byla mincovna zrušena a
královské mincování bylo soustředěno v
Kutné Hoře. V Opavě bylo mincování obnoveno
knížetem Mikulášem II. nejpozději ve 30. letech
14. století.
V
roce 1269 je poprvé zmiňován v Opavě minoritský
řád a kostel. sv. Ducha, který se stal ve středověku
pohřebním místem opavských Přemyslovců.
Přemysl
Otakar II. povolil v roce 1271 opavským měšťanům
užívat při dolování v Horním
Benešově jihlavských horních práv.
Kníže
Mikuláš I. přenechal v roce 1281 Opavě platy,
které až dosud získával od zdejších
Židů. Z roku 1327 se dochoval městský formulář
sepsaný písařem Janem - první doklad o existenci
městské kanceláře.
V 15. století postihlo Opavu několik velkých požárů.
Město vyhořelo v letech 1431, 1461 a 1467.
Král
Ludvík Jagellonský vypověděl v roce 1522 z Opavy na
žádost měšťanů Židy, kterým bylo znovu povoleno
usazovat se ve městě až kolem poloviny 18. století.
V
roce 1536 se připomíná moravská fara u sv.
Jiří. Kostel sv. Jiří byl považován za
český farní kostel pravděpodobně už od konce 15.
století, zatímco kostel P. Marie byl
pokládán za kostel a faru německou.
V
roce 1536 řádil v Opavě mor, při němž mj. zemřeli všichni
členové dominikánského řádu a
klášter zůstal pustý. Další
morová rána postihla Opavu v roce 1572.
První
zprávy o české škole, zřejmě při kostele sv.
Jiří, která existovala už asi od 15. Stol.,
pocházejí z poloviny 16. století. Škola
stála ještě v r. 1641, v roce 1655 byla již pustá
a při výstavbě jezuitského gymnázia byla
zbourána. Elementární české školy
působily v Opavě až do 30. let 18. stol.
V roce 1556 vyhořelo v Opavě na 80 domů a klášter dominikánů s kostelem sv. Václava.
V
roce 1574 věnoval Maxmilián II. budovu zaniklého
kláštera " bosých " františkánů
městu, které jej přeměnilo ve špitál. V
bývalém klášterním kostele sv.
Barbory pak byly konány luterské bohoslužby.
V roce 1580 se ke katolictví pouze 18 opavských měšťanů.
V letech 1578 - 1603 se ve farním kostele, který by v rukou protestantů, konaly pouze luterské bohoslužby.
V
roce 1602 přikázal císař Rudolf II. Opavským
propustit zdejší luterské faráře a dosadit
katolické. Město se ale nepodrobilo a za trest bylo radě
panovníkem odňato patronátní právo k
farnímu kostelu. Opava byla v říjnu 1603 zbavena
všech privilegií a dána do
říšské klatby.
V roce 1607 byla teprve po vojenském zásahu Geisbergova pluku přivedena k poslušnosti.
Podle
znění osobních jmen bylo v roce 1586 ve městě
usedlých 154 Čechů, 258 Němců a 41 osob jiné
národnosti (Poláků, Románů aj.). K
Ratibořskému předměstí se počítalo 6 Čechů a 41
Němců, k Jaktařskému 46 Čechů a 43 Němců a k Hradeckému
14 Čechů a 17 Němců.
V
roce 1596 stanovil císař Rudolf II. pravidla pro složení
městské rady. Nadále ji měli tvořit 4 purkmistři,
střídající se v úřadu po čtvrt roce, a 12
radních. Rada měla být obnovována vždy po sv.
Trojici. Od poloviny 18. Stol. Stál v čele městské rady
vždy již jen jeden purkmistr.
Opavské
pivo bylo dodáváno v 16. stol. na cizozemské trhy,
zvláště do Krakova a Vídně, a bylo
považováno za lék.
Z
roku 1615 pochází žertovné privilegium,
jímž fiktivní kníže Mědeslav v r. 1165
zajišťoval opavským ženám, že jim nikdo nebude
činit příkoří a pohanu, a to ani jejich manželé, a
nebudou pomlouvány pod trestem "zasazení hlavy mezi
uši".
Při moru v roce 1623 údajně zemřelo v Opavě kolem 4000 jejich obyvatel.
V
roce 1643 došlo ke vzpouře opavské císařské
posádky, která nakrátko ovládla město a
dosadila novou městskou radu. Po kapitulaci vzbouřenců bylo město
pokutováno 8000 tolary a někteří z
účastníků byli odsouzeni k trestu smrti. Mezi
jinými také čtyři vůdci měšťanů, kteří se
přidali k rebelii - z nich Hans Zimmermann a Hans John byli sťati na
městském popravišti, zbývající dva
měšťané byli omilostněni.
Od roku 1645 v Opavě stálá vojenská posádka.
V letech 1674 - 1675 působil na jezuitské koleji v Opavě Bohuslav Balbín.
V roce 1689 zachvátil Opavu ničivý požár, při němž vyhořelo 321 domů.
V
roce 1723 měla Opava celkem 581 domů - 365 domů uvnitř hradeb ( z toho
65 právem šenkovat víno a více než 250 s
právem vařit pivo ) a 216 na Hradeckém, Jaktařském
a Ratibořském předměstí. Kromě toho bylo ve městě 7
šlechtických paláců. O deset let později, v roce
1733, bylo v Opavě doloženo 68 řemesel a 507 cechovních mistrů.
Během prusko - rakouských válek v 18. stol. byla Opava v letech 1741, 1745 a 1778 obsazena pruskými vojsky.
V
roce 1753 byl v Opavě založen přadlácký ústav.
Zařízení, využívající vedle
dobrovolných přadláků především
práce odsouzenců, mělo zajistit dostatečné
zásobování soukeníků a
pláteníků v Opavě a okolí přízí. V
roce 1772 byla vystavěna nová budova ústavu, který
byl v činnosti až do r. 1787.
Při
požáru města v roce 1758 vyhořelo 336 domů, radnice, kostely P.
Marie, sv. Michala, sv. Alžběty a kostely
františkánského a dominikánského
kláštera.
Další požár postihl město v roce 1790.
Z roku 1763 se dochovaly doklady o divadelních představeních, konaných na Hlásce.
V
roce 1773 byla zrušena jezuitská kolej, která
přešla do majetku stavů a dále soužila jako
gymnázium.
V
roce 1783 byl zrušen klášter klarisek. Budova
přešla do rukou rodu Skrbenských a později Sobků,
kteří ji přestavěli v pozdně klasicistním stylu. V letech
1878 - 1928 sloužila budova jako sídlo slezské
zemské vlády, dnes slouží mj. Slezské
univerzitě.
V
témže roce byl zrušen klášter
dominikánů, který bále soužil jako
skladiště.
V
roce 1783 byl zrušen klášter
františkánů. Budovy byly přestavěny a po roce 1800
přeměněny na nemocnici, otevřenou r. 1807 a nazývanou podle
zakladatele někdy Heiderichovou. V těsném sousedství byl
v roce 1841 vystavěn v empírovém stylu ženský
klášter řádu německých rytířů a v r.
1903 kaple Povýšení sv. Kříže.
V roce 1798 započalo postupné budování městských sadů.
V
roce 1805 bylo na místě zrušené kaple sv. Michala
a hřbitova vystavěno opavské divadlo, rekonstruované v
letech 1882 - 83, 1909 a 1948.
V
roce 1805 protáhla Opavou ruská vojska v čele carem
Alexandrem. Jejich tažení mělo mj. za následek i epidemii
tyfu na přelomu let 1805 - 6
V roce 1814 bylo otevřeno gymnaziální muzeum, předchůdce Slezského zemského muzea.
V roce 1819 žilo v Opavě 4429 obyvatel, na předměstí 3886 obyvatel.
V
době konání opavského kongresu r. 1820 byl v
bývalé jezuitské koleji ubytován
císař František I. Po r. 1850 v budově sídlil
zemský výbor a zemský sněm, dnes je v budově
umístěn Zemský archiv. Ruský car Alexandr byl
ubytován v Blücherově paláci, postaveném na
místě starších šlechtických domů ve
druhé polovině 30. let 18. století.
V
letech 1800 - 1839 bylo postupně bouráno opavské
opevnění. V roce 1821 byla zrušena Jaktařská a v
roce 1827 Hradecká brána, v roce 1836 stará fortna
a Ratibořská brána. V roce 1838 byla zbourána
poslední hradební věž u sv. Jana.
Železniční
doprava byla v Opavě zahájena v roce 1855 zprovozněním
trati Opava - Svinov a zřízením nádraží
Opava - východ. V roce 1872 bylo otevřeno nádraží
Opava - západ, v roce 1892 otevřena trať Opava - pruská
hranice a v roce 1905 byla dána do provozu trať Opava - Hradec.
V
roce 1858 bylo v prostoru původního hradebního
příkopu mezi Ratibořskou bránou a zámkem
vybudováno otevřené kluziště, po Vídni a
Budapešti největší v Evropě. V roce 1868 zde byl
založen bruslařský spolek a 1900 postaven moderní
bruslařský pavilón.
V roce 1869 měla Opava 16 608 obyvatel.
V
Opavě byla v r. 1871 založena kongregace Dcer Božské
lásky, která zřídila ústav pro
zaopatření a výchovu dívek. V letech 1907 - 1909
si nechala vystavět dvoukřídlovou budovu s
centrální bazilikou, zvanou Marianum, dnes ústav
sociální péče.
V roce 1889 byla postavena Rudolfova, později Masarykova a nyní Dukelská kasárna.
V
r. 1890 byl na okraji města vybudován nový městský
hřbitov, rozdělený na katolickou, evangelickou a židovskou
část.
V
letech 1902 - 1903 byla do dnešní podoby přestavěna
městská Hláska. Původně dřevěná věž,
vypínající se nad městských
obchodním centrem a váhou, byla stržena vichřicí
ve třetí čtvrtině 16. stol. a v letech 1614 - 1618 nově
vystavěna. Během své existence sloužila nejen k původnímu
účelu - ohlašování požáru,
zahajování trhů apod., ale také jako místo
zasedání městského soudu a rady,
konání divadelních představení,
stanoviště městské stráže, archiv, muzeum apod.
Dnes v Hlásce a přístavbě ze 30. let sídlí
magistrát města Opavy.
V roce 1905 byl v Opavě zahájen provoz tramvají.
Ozbrojené povstání německých nacionalistů "provincie Sudetenland" potlačilo 18. 12. 1918 čs. vojsko
V
únoru 1921 bylo na základě sčítání
lidu v Opavě 8 527, tj. 25,5 % obyvatel československé
národnosti, 22 008, tj. 65,8 % německé národnosti,
ostatní obyvatelé se hlásili k jiné
národnosti nebo jako tzv. cizozemci.
V roce 1921 bylo v Opavě zaregistrováno 377 spolků, z toho 224 německých a 153 českých.
Na
Ostrožné ulici v r. 1924 bylo 62 otevřených obchodů, 4
lékařské ordinace, 3 advokátní
kanceláře, 2 stavitelé, 12 různých úřadoven
a sekretariátů, 41 živnostenských dílen a bydlelo
tady 191 obchodníků a řemeslníků. Ve vnitřním
městě bylo 127 restauračních a kavárenských
podniků a 28 továren na lihové nápoje.
V
letech 1924 - 1926 byl vybudován na Kylešovském
kopci, v prostorách bývalé Lundwalovy
pískovny a cihelny, na ploše přes 40 000 m2, první
sportovní stadion ve městě.
V
letech 1927 - 1928 byla pro firmu Breda - Weinstein postavena
největší opavská obchodní budova podle
návrhu vídeňského architekta L. Bauera.
Za
předmnichovské republiky tvořili městské zastupitelstvo
celkem 42 členové, z jeho středu byl volen starosta, jeho dva
náměstci a městská rada v počtu 14 členů.
V
roce 1936 začala v Opavě a okolí výstavba
stálého opevnění. Do září 1938 se
Opava stala jedním z nejlépe opevněných měst v
Československu.
Po
podepsání mnichovské dohody se musela
československá armáda stáhnout bez boje za novou
hranici.
8.
října 1938 vstoupila do Opavy německá armáda,
nadšeně vítaná německými obyvateli.
V
roce 1938 bylo ve vnitřním městě, tj. v okruhu
bývalých hradeb, 451 domů, v Opavě - předměstí
2209 domu, v Kateřinkách 855, v Kylešovicích 714,
v Jaktaři 302 a na Karlovci 28 domů, celkem 4559 domů.
V
květnu 1940 dostoupila řeka Opava poprvé po provedení
regulace toku v letech 1908 - 1912 vrcholu ochranných
hrází. V Palhanci voda zničila jez a most a zaplavila
vodárenské studny, což způsobilo ve městě kalamitu s
pitnou vodou.
Po
těžkých bojích Opavu osvobodili 22. - 23. dubna 1945
vojáci sovětské 60. armády. Fronta se zastavila na
severozápadním okraji města až do konce prvního
květnového týdne.
V
průběhu válečných operací na konci 2.
světové války bylo v Opavě podle statistiky zcela zničeno
880 objektů, 150 bylo poškozeno velmi těžce, 450 těžce a 3140
lehce. Zničení Opavy bylo odhadnuto na 32 %, což představovalo
třetinu reálné hodnoty města.
Opava
patřila mezi nejvíce válkou postižená města
Československé republiky a škody byly odhadována
na 2 miliardy Kč.
Uvedením
opery B. Smetany Prodaná nevěsta byla 27. října 1945
zahájena činnost stálé profesionální
české scény Slezského národního
divadla v Opavě.
Dne
7. dubna 1947 byl slavnostně zahájen plný provoz na
všech linkách tramvajové pouliční
dráhy.
Dne
1. května 1948 byl v Opavě zřízen Slezský studijní
ústav, do něhož byla začleněna i Slezská studijní
knihovna.
Dne
28. srpna 1948 byl položen základní kámen k
výstavbě největšího strojírenského
podniku ve městě - opavského Ostroje.
Dne 24. srpna 1952 zahájila provoz první trolejbusová linka Nemocnice - Stadion
Ve
školním roce 1953/54 zahájila
vyučování nově zřízená
Vyšší škola pedagogická v Opavě,
která byla v r. 1959 jako Pedagogický institut přenesena
do Ostravy.
V
letech 1953 - 54 byl v přední polovině přírodního
kluziště vybudován na ploše 30 x 60 m zimní
stadion a v r. 1956 byly zahájeny práce na jeho
zastřešení.
Dne
5. května 1956 byla otevřena v rodném domě Petra Bezruče na
Ostrožné ulici expozice o básníkově životě a
díle.
V
roce 1968 byly dány do provozu kryté městské
lázně s 25 metrovým plaveckým bazénem.
V
roce 1974 zahájil činnost opavský Dům umění v
rekonstruovaném objektu bývalého
dominikánského kláštera.
V roce 1978 se poprvé konala celostátní soutěž mladých varhaníků.
V roce 1989 byl otevřen rekonstrouvaný sněmovní sál minoritského kláštera.
V
září roku 1990 zahájila první
školní rok opavská Filozofická fakulta
Masarykovy univerzity v Brně.
6.
prosince 1990 se konalo první zasedání nově
zvoleného zastupitelstva statutárního města Opavy.
9.
července 1991 schválila ČNR zřízení
samostatné Slezské univerzity v Opavě, která v
říjnu zahájila výuku.
2.
října 1992 byl slavnostní premiérou
Janáčkovy opery Její pastorkyňa zahájen provoz
nově rekonstruované budovy Slezského divadla.
26. září 1994 byl Úřad města Opavy přejmenován na Magistrát města Opavy.
V roce 1994 vznikla v Opavě po reorganizaci Armády ČR Výcviková základna logistiky.
27. května 1995 byl vysvěcen nový moderní kostel sv.Jana Nepomuckého v Opavě - Kylešovicích
V
září 1996 byl opavský farní chrám
Nanenbevzetí P.Marie povýšen na
konkatedrálu nově vzniklé ostravsko-opavské
diecéze.
V roce 1997 byla zahájena 1.etapa budování pěší zóny na Ostrožné ulici.
6. července 1997 postihly Opavu největší povodně.
20. září 1998 byla podepsaná primátorem města smlouva o vzniku Euroregionu Silesia.
V
září 1999 byla zřízena církevní
střední varhanická škola v Opavě, Rybí trh.
21. září 1999 byl otevřen nový moderní
areál Zdravotnické záchranné služby v Opavě
1. listopadu 1999 byla otevřena 2.etapa pěší zóny na Horním náměstí.
V říjnu 2000 byla dokončena celková rekonstrukce Horního náměstí.
26.
října 2000 se konala státní návštěva
Jeho Veličenstva Alberta II., belgického krále, a
Jejího Veličenstva královny Paoly v Opavě