Od svého vzniku se Opava řídila magdeburským právem a právní naučení brala ve Vratislavi. Byla opevněným městem a v raném období ji tvořilo okolo 65 měšťanských domů a zřejmě i židovská osada. 

V roce 1216 je připomínám již kostel v místě pozdějšího farního kostela P. Marie, vystaveného v duchu slezské gotiky ve 3. čtvrtině 14. Století . 

Z roku 1269 pochází první zmínka o opavské mincovně. Je připomínán mincmistr Hennig. Po reformě Václava II. byla mincovna zrušena a královské mincování bylo soustředěno v Kutné Hoře. V Opavě bylo mincování obnoveno knížetem Mikulášem II. nejpozději ve 30. letech 14. století. 

V roce 1269 je poprvé zmiňován v Opavě minoritský řád a kostel. sv. Ducha, který se stal ve středověku pohřebním místem opavských Přemyslovců. 

Přemysl Otakar II. povolil v roce 1271 opavským měšťanům užívat při dolování v Horním Benešově jihlavských horních práv. 

Kníže Mikuláš I. přenechal v roce 1281 Opavě platy, které až dosud získával od zdejších Židů. Z roku 1327 se dochoval městský formulář sepsaný písařem Janem - první doklad o existenci městské kanceláře. 
V 15. století postihlo Opavu několik velkých požárů. 
Město vyhořelo v letech 1431, 1461 a 1467. 
Král Ludvík Jagellonský vypověděl v roce 1522 z Opavy na žádost měšťanů Židy, kterým bylo znovu povoleno usazovat se ve městě až kolem poloviny 18. století. 
V roce 1536 se připomíná moravská fara u sv. Jiří. Kostel sv. Jiří byl považován za český farní kostel pravděpodobně už od konce 15. století, zatímco kostel P. Marie byl pokládán za kostel a faru německou. 
V roce 1536 řádil v Opavě mor, při němž mj. zemřeli všichni členové dominikánského řádu a klášter zůstal pustý. Další morová rána postihla Opavu v roce 1572. 
První zprávy o české škole, zřejmě při kostele sv. Jiří, která existovala už asi od 15. Stol., pocházejí z poloviny 16. století. Škola stála ještě v r. 1641, v roce 1655 byla již pustá a při výstavbě jezuitského gymnázia byla zbourána. Elementární české školy působily v Opavě až do 30. let 18. stol. 
V roce 1556 vyhořelo v Opavě na 80 domů a klášter dominikánů s kostelem sv. Václava. 
V roce 1574 věnoval Maxmilián II. budovu zaniklého kláštera " bosých " františkánů městu, které jej přeměnilo ve špitál. V bývalém klášterním kostele sv. Barbory pak byly konány luterské bohoslužby. 

V roce 1580 se ke katolictví pouze 18 opavských měšťanů. 
V letech 1578 - 1603 se ve farním kostele, který by v rukou protestantů, konaly pouze luterské bohoslužby. 
V roce 1602 přikázal císař Rudolf II. Opavským propustit zdejší luterské faráře a dosadit katolické. Město se ale nepodrobilo a za trest bylo radě panovníkem odňato patronátní právo k farnímu kostelu. Opava byla v říjnu 1603 zbavena všech privilegií a dána do říšské klatby. 
V roce 1607 byla teprve po vojenském zásahu Geisbergova pluku přivedena k poslušnosti. 
Podle znění osobních jmen bylo v roce 1586 ve městě usedlých 154 Čechů, 258 Němců a 41 osob jiné národnosti (Poláků, Románů aj.). K Ratibořskému předměstí se počítalo 6 Čechů a 41 Němců, k Jaktařskému 46 Čechů a 43 Němců a k Hradeckému 14 Čechů a 17 Němců. 

V roce 1596 stanovil císař Rudolf II. pravidla pro složení městské rady. Nadále ji měli tvořit 4 purkmistři, střídající se v úřadu po čtvrt roce, a 12 radních. Rada měla být obnovována vždy po sv. Trojici. Od poloviny 18. Stol. Stál v čele městské rady vždy již jen jeden purkmistr. 

Opavské pivo bylo dodáváno v 16. stol. na cizozemské trhy, zvláště do Krakova a Vídně, a bylo považováno za lék. 
Z roku 1615 pochází žertovné privilegium, jímž fiktivní kníže Mědeslav v r. 1165 zajišťoval opavským ženám, že jim nikdo nebude činit příkoří a pohanu, a to ani jejich manželé, a nebudou pomlouvány pod trestem "zasazení hlavy mezi uši". 
Při moru v roce 1623 údajně zemřelo v Opavě kolem 4000 jejich obyvatel. 
V roce 1643 došlo ke vzpouře opavské císařské posádky, která nakrátko ovládla město a dosadila novou městskou radu. Po kapitulaci vzbouřenců bylo město pokutováno 8000 tolary a někteří z účastníků byli odsouzeni k trestu smrti. Mezi jinými také čtyři vůdci měšťanů, kteří se přidali k rebelii - z nich Hans Zimmermann a Hans John byli sťati na městském popravišti, zbývající dva měšťané byli omilostněni. 
Od roku 1645 v Opavě stálá vojenská posádka. 

V letech 1674 - 1675 působil na jezuitské koleji v Opavě Bohuslav Balbín. 

V roce 1689 zachvátil Opavu ničivý požár, při němž vyhořelo 321 domů. 

V roce 1723 měla Opava celkem 581 domů - 365 domů uvnitř hradeb ( z toho 65 právem šenkovat víno a více než 250 s právem vařit pivo ) a 216 na Hradeckém, Jaktařském a Ratibořském předměstí. Kromě toho bylo ve městě 7 šlechtických paláců. O deset let později, v roce 1733, bylo v Opavě doloženo 68 řemesel a 507 cechovních mistrů. 

Během prusko - rakouských válek v 18. stol. byla Opava v letech 1741, 1745 a 1778 obsazena pruskými vojsky. 

V roce 1753 byl v Opavě založen přadlácký ústav. Zařízení, využívající vedle dobrovolných přadláků především práce odsouzenců, mělo zajistit dostatečné zásobování soukeníků a pláteníků v Opavě a okolí přízí. V roce 1772 byla vystavěna nová budova ústavu, který byl v činnosti až do r. 1787. 

Při požáru města v roce 1758 vyhořelo 336 domů, radnice, kostely P. Marie, sv. Michala, sv. Alžběty a kostely františkánského a dominikánského kláštera. 
Další požár postihl město v roce 1790. 
Z roku 1763 se dochovaly doklady o divadelních představeních, konaných na Hlásce. 

V roce 1773 byla zrušena jezuitská kolej, která přešla do majetku stavů a dále soužila jako gymnázium. 

V roce 1783 byl zrušen klášter klarisek. Budova přešla do rukou rodu Skrbenských a později Sobků, kteří ji přestavěli v pozdně klasicistním stylu. V letech 1878 - 1928 sloužila budova jako sídlo slezské zemské vlády, dnes slouží mj. Slezské univerzitě. 

V témže roce byl zrušen klášter dominikánů, který bále soužil jako skladiště. 

V roce 1783 byl zrušen klášter františkánů. Budovy byly přestavěny a po roce 1800 přeměněny na nemocnici, otevřenou r. 1807 a nazývanou podle zakladatele někdy Heiderichovou. V těsném sousedství byl v roce 1841 vystavěn v empírovém stylu ženský klášter řádu německých rytířů a v r. 1903 kaple Povýšení sv. Kříže. 

V roce 1798 započalo postupné budování městských sadů. 
V roce 1805 bylo na místě zrušené kaple sv. Michala a hřbitova vystavěno opavské divadlo, rekonstruované v letech 1882 - 83, 1909 a 1948. 

V roce 1805 protáhla Opavou ruská vojska v čele carem Alexandrem. Jejich tažení mělo mj. za následek i epidemii tyfu na přelomu let 1805 - 6 

V roce 1814 bylo otevřeno gymnaziální muzeum, předchůdce Slezského zemského muzea. 
V roce 1819 žilo v Opavě 4429 obyvatel, na předměstí 3886 obyvatel. 

V době konání opavského kongresu r. 1820 byl v bývalé jezuitské koleji ubytován císař František I. Po r. 1850 v budově sídlil zemský výbor a zemský sněm, dnes je v budově umístěn Zemský archiv. Ruský car Alexandr byl ubytován v Blücherově paláci, postaveném na místě starších šlechtických domů ve druhé polovině 30. let 18. století. 

V letech 1800 - 1839 bylo postupně bouráno opavské opevnění. V roce 1821 byla zrušena Jaktařská a v roce 1827 Hradecká brána, v roce 1836 stará fortna a Ratibořská brána. V roce 1838 byla zbourána poslední hradební věž u sv. Jana. 

Železniční doprava byla v Opavě zahájena v roce 1855 zprovozněním trati Opava - Svinov a zřízením nádraží Opava - východ. V roce 1872 bylo otevřeno nádraží Opava - západ, v roce 1892 otevřena trať Opava - pruská hranice a v roce 1905 byla dána do provozu trať Opava - Hradec. 
V roce 1858 bylo v prostoru původního hradebního příkopu mezi Ratibořskou bránou a zámkem vybudováno otevřené kluziště, po Vídni a Budapešti největší v Evropě. V roce 1868 zde byl založen bruslařský spolek a 1900 postaven moderní bruslařský pavilón. 
V roce 1869 měla Opava 16 608 obyvatel. 

V Opavě byla v r. 1871 založena kongregace Dcer Božské lásky, která zřídila ústav pro zaopatření a výchovu dívek. V letech 1907 - 1909 si nechala vystavět dvoukřídlovou budovu s centrální bazilikou, zvanou Marianum, dnes ústav sociální péče. 

V roce 1889 byla postavena Rudolfova, později Masarykova a nyní Dukelská kasárna. 
V r. 1890 byl na okraji města vybudován nový městský hřbitov, rozdělený na katolickou, evangelickou a židovskou část. 
V letech 1902 - 1903 byla do dnešní podoby přestavěna městská Hláska. Původně dřevěná věž, vypínající se nad městských obchodním centrem a váhou, byla stržena vichřicí ve třetí čtvrtině 16. stol. a v letech 1614 - 1618 nově vystavěna. Během své existence sloužila nejen k původnímu účelu - ohlašování požáru, zahajování trhů apod., ale také jako místo zasedání městského soudu a rady, konání divadelních představení, stanoviště městské stráže, archiv, muzeum apod. Dnes v Hlásce a přístavbě ze 30. let sídlí magistrát města Opavy. 

V roce 1905 byl v Opavě zahájen provoz tramvají. 
Ozbrojené povstání německých nacionalistů "provincie Sudetenland" potlačilo 18. 12. 1918 čs. vojsko 

V únoru 1921 bylo na základě sčítání lidu v Opavě 8 527, tj. 25,5 % obyvatel československé národnosti, 22 008, tj. 65,8 % německé národnosti, ostatní obyvatelé se hlásili k jiné národnosti nebo jako tzv. cizozemci. 

V roce 1921 bylo v Opavě zaregistrováno 377 spolků, z toho 224 německých a 153 českých. 
Na Ostrožné ulici v r. 1924 bylo 62 otevřených obchodů, 4 lékařské ordinace, 3 advokátní kanceláře, 2 stavitelé, 12 různých úřadoven a sekretariátů, 41 živnostenských dílen a bydlelo tady 191 obchodníků a řemeslníků. Ve vnitřním městě bylo 127 restauračních a kavárenských podniků a 28 továren na lihové nápoje. 
V letech 1924 - 1926 byl vybudován na Kylešovském kopci, v prostorách bývalé Lundwalovy pískovny a cihelny, na ploše přes 40 000 m2, první sportovní stadion ve městě. 

V letech 1927 - 1928 byla pro firmu Breda - Weinstein postavena největší opavská obchodní budova podle návrhu vídeňského architekta L. Bauera. 

Za předmnichovské republiky tvořili městské zastupitelstvo celkem 42 členové, z jeho středu byl volen starosta, jeho dva náměstci a městská rada v počtu 14 členů. 
V roce 1936 začala v Opavě a okolí výstavba stálého opevnění. Do září 1938 se Opava stala jedním z nejlépe opevněných měst v Československu. 
Po podepsání mnichovské dohody se musela československá armáda stáhnout bez boje za novou hranici. 
8. října 1938 vstoupila do Opavy německá armáda, nadšeně vítaná německými obyvateli. 
V roce 1938 bylo ve vnitřním městě, tj. v okruhu bývalých hradeb, 451 domů, v Opavě - předměstí 2209 domu, v Kateřinkách 855, v Kylešovicích 714, 
v Jaktaři 302 a na Karlovci 28 domů, celkem 4559 domů. 
V květnu 1940 dostoupila řeka Opava poprvé po provedení regulace toku v letech 1908 - 1912 vrcholu ochranných hrází. V Palhanci voda zničila jez a most a zaplavila vodárenské studny, což způsobilo ve městě kalamitu s pitnou vodou. 

Po těžkých bojích Opavu osvobodili 22. - 23. dubna 1945 vojáci sovětské 60. armády. Fronta se zastavila na severozápadním okraji města až do konce prvního květnového týdne. 
V průběhu válečných operací na konci 2. světové války bylo v Opavě podle statistiky zcela zničeno 880 objektů, 150 bylo poškozeno velmi těžce, 450 těžce a 3140 lehce. Zničení Opavy bylo odhadnuto na 32 %, což představovalo třetinu reálné hodnoty města. 
Opava patřila mezi nejvíce válkou postižená města Československé republiky a škody byly odhadována na 2 miliardy Kč. 
Uvedením opery B. Smetany Prodaná nevěsta byla 27. října 1945 zahájena činnost stálé profesionální české scény Slezského národního divadla v Opavě. 

Dne 7. dubna 1947 byl slavnostně zahájen plný provoz na všech linkách tramvajové pouliční dráhy. 

Dne 1. května 1948 byl v Opavě zřízen Slezský studijní ústav, do něhož byla začleněna i Slezská studijní knihovna. 
Dne 28. srpna 1948 byl položen základní kámen k výstavbě největšího strojírenského podniku ve městě - opavského Ostroje. 

Dne 24. srpna 1952 zahájila provoz první trolejbusová linka Nemocnice - Stadion 

Ve školním roce 1953/54 zahájila vyučování nově zřízená Vyšší škola pedagogická v Opavě, která byla v r. 1959 jako Pedagogický institut přenesena do Ostravy. 
V letech 1953 - 54 byl v přední polovině přírodního kluziště vybudován na ploše 30 x 60 m zimní stadion a v r. 1956 byly zahájeny práce na jeho zastřešení. 
Dne 5. května 1956 byla otevřena v rodném domě Petra Bezruče na Ostrožné ulici expozice o básníkově životě a díle. 

V roce 1968 byly dány do provozu kryté městské lázně s 25 metrovým plaveckým bazénem. 
V roce 1974 zahájil činnost opavský Dům umění v rekonstruovaném objektu bývalého dominikánského kláštera. 

V roce 1978 se poprvé konala celostátní soutěž mladých varhaníků. 
V roce 1989 byl otevřen rekonstrouvaný sněmovní sál minoritského kláštera. 
V září roku 1990 zahájila první školní rok opavská Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně. 

6. prosince 1990 se konalo první zasedání nově zvoleného zastupitelstva statutárního města Opavy. 

9. července 1991 schválila ČNR zřízení samostatné Slezské univerzity v Opavě, která v říjnu zahájila výuku. 

2. října 1992 byl slavnostní premiérou Janáčkovy opery Její pastorkyňa zahájen provoz nově rekonstruované budovy Slezského divadla. 

26. září 1994 byl Úřad města Opavy přejmenován na Magistrát města Opavy. 

V roce 1994 vznikla v Opavě po reorganizaci Armády ČR Výcviková základna logistiky. 
27. května 1995 byl vysvěcen nový moderní kostel sv.Jana Nepomuckého v Opavě - Kylešovicích 
V září 1996 byl opavský farní chrám Nanenbevzetí P.Marie povýšen na konkatedrálu nově vzniklé ostravsko-opavské diecéze. 
V roce 1997 byla zahájena 1.etapa budování pěší zóny na Ostrožné ulici. 
6. července 1997 postihly Opavu největší povodně. 

20. září 1998 byla podepsaná primátorem města smlouva o vzniku Euroregionu Silesia. 
26. října 2000 se konala státní návštěva Jeho Veličenstva Alberta II., belgického krále, a Jejího Veličenstva královny Paoly v Opavě